Člověk je vrcholným systémem organizace Hmotného kosmu

Život …, to je stálý vývoj a jediným prostředkem tohoto vývoje je Induktivní soustava. Její organizační podstatou je součinnost třech sestav, z nichž jedna vytváří spolupráci na I°, druhá na II° a třetí na III° efektivnosti. Často zdůrazňuji, že soustava III°, tzv. Nositel vývoje, je nejdůležitější soustavou Života: je soustavou reakce, která akumulací energie reakce „posouvá“ celek na vyšší kvalitativní úroveň, tj. realizuje jeho vývoj, přičemž v Dospělosti je i prostředkem zažehnutí Tvůrčí práce. Využívání energie reakce na výstavbu systému k vyšším výkonům Induktivní soustavu činí vrcholným organizačním systémem Života, absolutní soustavou, pro kterou neplatí zákony omezení. Více než dobrou zprávou je, že Člověk je systémem spolupráce dvou opačných Induktivních soustav. Ke spolupráci uvnitř dvou vrcholových systémů tedy ještě přistupuje spolupráce mezi těmito systémy (opačnými kvalitami), která z člověka činí skutečný vrchol organizace v Hmotném kosmu a proto s vrcholovými funkčními možnostmi - žel, nám jsou dnes ještě zapovězené. Důvod je prostý: vrcholné funkční možnosti Induktivní systém získá až dotvořením svého vývoje do absolutně Dospělých kvalit, do Tvůrčí fáze vývoje, ovšem při Tvůrčím rozvíjení absolutních systémů. Buďme konkrétní:

a) Náš mozek je Induktivní soustavou Kvalitativní, vývoj se uskutečňuje kvalitativními změnami v Nositeli vývoje. Ve fázi Nedospělé (Učební) je budován skelet problematiky (např. celého oboru), jež způsobuje vývoj s průběhem podle vzestupné větve Křivky vývoje na obr.1. Každá pochopená informace naše myšlení posouvá na vyšší kvalitativní úroveň, náš mozek pracuje s vyšší Funkční energií E a to v důsledku vyšší Funkční hmotnosti M, jež pochopená informace způsobila. Ovšem až dokončením studia (dosažením Nulového bodu NB) se člověk stane Dospělým Produktem vývoje, jež je podmínkou k „zažehnutí“ Tvůrčí práce s průběhem podle sestupné větve Křivky vývoje. V souladu s naší zkušeností zdůrazněme, že Tvůrčí činnost, Tvůrčí myšlení je samozřejmou potřebou, neboť až ta nám dovoluje vytvářet nové hodnoty. Je třeba si však uvědomit, že všechny naše současné tvůrčí činnosti a získané zkušenosti se týkají jen Nedospěle organizovaných soustav, kterými jsou všechny současné výrobní prostředky i společenské systémy. A opět zdůrazněme, že až rozvíjení absolutních funkčních systémů v nás vypěstuje absolutní kvality myšlení a civilizaci jako celek dotvoří do kosmické Dospělosti – aby kosmická Dospělost civilizace byla podmínkou možnosti funkčního využití absolutních výrobních systémů. A teprve na konci všech těch možností i potřeb je možnost plnohodnotně uplatnit vrcholné kvality ve stavbě člověka: v možnosti našeho opakovaného omlazování. Zdůrazněme, že Absolutní teorie relativity nás informuje, že absolutní Tvůrčí činnost je analogická urychlování v nadsvětelném prostoru, přitom tento prostor je současně naším opačným, tedy Tvůrčím životním prostředím, jež člověka nejen umí omladit, ale i odstranit všechny jeho tělesné neduhy (viz níže).

 b) Naše tělo je Induktivní soustavou Kvantitativní, vývoj se uskutečňuje kvantitativními změnami v Nositeli vývoje, kterými jsou mitochondrie. Tou kvantitativní změnou, s významem akumulace energie reakce, je voda vytvářená v procesu aerobní oxidace (dýchací řetězec) a akumulovaná uvnitř nepropustné mitochondrie. Naše tělo ve skutečnosti tedy nestárne, neboť jako kvantitativní soustava se kvalitativně nemění. Postupné snižování naší Funkční energie E, s významem výkonu výroby energie našich buněk, způsobuje zaplňování našich mitochondriíí vodou, jež je ovšem současně přípravou pro naši opačnou (nadsvětelnou) existenci. Stejně jak náš mozek svou fází Učební se připravuje na svou fázi Tvůrčí, stejně je tomu tak i u našeho těla, jen prostředky jsou opačné: jestliže v našem myšlení změnu E,M způsobuje změna kvality Nositele vývoje, potom změnu E,M buněk způsobuje ryze kvantitativní změna: stupeň zaplnění Nositele vývoje, tj mitochondrie vodou. Jak jednoduché, jak dokonalé, jestliže voda je prostředkem všech změn ve výkonu našeho těla a o co dokonalejší, jestliže současně reaguje na energii životního prostředí. V podsvětelném prostoru se mitochondrie zaplňují vodou ve funkci akumulované energie reakce, a to jako energetická příprava pro existenci opačnou, v nadsvětelném prostoru, kde stejná voda v mitochondriích, avšak v prostředí vysoké Gravitační indukce, se stane jediným zdrojem naší energie, provozem se štěpí, z mitochondrie se vytlačuje a nás tak připravuje pro opětnou mladistvou existenci v podsvětelném prostoru. Opačnost organizace, kvantitativní Induktivní soustavou, je pochopitelně i příčinou opačného průběhu změn E,M našeho těla. Ve fázi Nedospělé existence začíná maximální energií a provozem se snižuje podle sestupné větve (současné „stárnutí“), ve fázi Dospělé (nadsvětelné), naopak začíná s energií počáteční (úměrná okamžitému stavu zaplnění mitochondriíí) a provozem se E´,M´ zvyšuje podle vzestupné větve Křivky vývoje na obr.1. Zopakujme, že Voda v mitochondriích může tedy být energií reakce i zdrojem energie – a to podle kvality životního prostředí. Zdrojem energie se stává v nadsvětelném prostředí, v prostředí pohybové formy gravitačního pole (tzv. Gravitační indukce) , jež vodu štěpí a ze současné energie reakce, dnes způsobující naše „stárnutí“, činí zdroj energie k totální regeneraci organismu za současné přípravy pro mladistvou existenci podsvětelnou - prostým vytlačováním vody z prostoru mitochondrií. Tato skutečnost člověku absolutně Dospělému umožňuje si vybrat energetické rozpětí pro svou existenci, např. modelované energetickým stavem 1 až 30 let současného života. Tento mladistvý stav člověk Dospělý může prožívat (při nepředstavitelných možnostech Tvůrčí výroby, existence kdekoliv v reálně dosažitelném kosmickém prostoru vysokou nadsvětelnou rychlostí a při příjemné absolutní regeneraci) až tisíce let! To proto, že Život je dokonalý a má až nepředstavitelně výkonné i krásné možnosti – žel jen v Dospělém životním prostředí a jen pro Dospělé jedince. Přitom těchto až neuvěřitelných  absolutních možností mohou využívat již současné generace: jestliže budete mít odvahu myslet v absolutních souvislostech a plnit úkoly, které Život současným generacím přisoudil realizovat.

c) Naše posmrtná existence vyplývá přímo z podstaty Života: začal vývojem Duchovního prostoru, jež je základním Nositelem vývoje Života nekonečného kosmu, a to s úplným vybavením vždy samostatně pro jednu galaxii. Vyvržením Mraků elementárních částic z tohoto Nositele byl zahájen vývoj funkční kvality hmoty Hmotného kosmu, aby vrcholem tohoto vývoje kvality byl člověk. Jeho EGEM je Nositel vývoje myšlení ve skladbě: DUŠE – PAMĚŤ, jež vytváří oporu (akumulací energie reakce) každé naší činnosti, každé naší myšlence. Každá naše činnost formuje kvalitu Duše, jež je současně absolutním záznamem každé naší činnosti i zážitku – je naší kvalitou. Úmrtím naše nesmrtelná Duše opouští tělo a přirozeně hledá vstup do Duchovního prostoru, neboť proniknutím Duší do Duchovního prostoru se uzavírá základní cyklus Života, chápaného jako jediný celek kosmu. Avšak i v Duchovním prostoru je možné zajistit nekonečnou výkonnost a krásu, která je nutná pro nekonečnou existenci Duší všech biologických jedinců, jen absolutní ochranou tohoto prostředí před Nedospělou nízkostí, kterou prakticky každý člověk dnes představuje. Duše člověka je po úmrtí energií I° a než pronikne do Duchovního prostoru musí se přetvořit na energii II°. Dosažení této kvality, nutné pro existenci v Dospělém životním prostředí, je opačné jako ve Hmotném prostoru. Jak již bylo naznačeno, dnes jedinec a společnost může využívat Dospělých možností Života jen dotvořením své kvality až do absolutní Dospělosti, a to budováním kvality nové. Duchovní prostor (náboženský termín Nebe) je k našemu současnému opačný, opačný je i způsob Dotvoření na II° kvality. Je jím odbourávání nekvality v energii I°, jež se uskutečňuje v tzv. Nulovém přechodu NP (propojuje Duchovní prostor a prostor Hmotný). Vytváří ho „tunel“ zbytkové hmoty MIII, na jehož konci je zářivý objekt s významem „knihovny“ Duchovního prostoru. Odbourávání se uskutečňuje v ději se záporným časem v záporném prostoru, který nedává možnost komukoliv jakkoliv ovlivnit svůj proces absolutní očisty. Praxe je následující: tunel soustřeďuje silové pole zářivého objektu, ve kterém jedinec (Duše člověka) prožívá každý svůj čin pocity všech jedinců, kterých se čin jakkoliv dotkl. Pocity dobré mu způsobují pohodu, činěné zlo způsobuje úměrnou bolest. V tomto absolutním Soudu člověk pochopí složitosti Dobra i Zla a odpovídajícími pocity odbourává svou Nekvalitu, svou Demagogii tak dlouho, až se stane absolutně vstřícným jedincem. Tehdy bolest pomine a jedinec může projít tunelem do Duchovního prostoru. Zde, v prostředí nekonečné energie Kosmického vědomí (v náručí Boha) má možnost indukcí informací s nekonečnou rychlostí komunikovat s ostatními a takto budovat svou osobnost III° k pochopení všech nuancí organizace Života ve všech jeho formách na všech úrovních a žít Život v těch nejzářivějších barvách, znalostech nekonečně absolutních zákonitostí organizace vyúsťující ve všeobjímajícím Dobru a Lásce!

Závěr: Život je dokonalý, ale jen pro absolutně Dospělé jedince v Dospělém životním prostředí, které existuje jak ve Hmotném prostoru, tak v prostoru Duchovním. Naopak, Nedospělým životním formám, které nemají energii VČAS se Dotvořit do Dospělosti, nedává šanci k dlouhodobějšímu přežití. My všichni dnes jsme Nedospělí a současný exponenciální růst kvantity, ve výrobě i v touze po moci a penězích, jen tuto Nedospělost prohlubuje. Chceme-li i jen „ochutnat“ blahodárných vrcholových možností Života, musíme se Dotvořit do absolutních kvalit nejméně v rozsahu vnitřní potřeby absolutně vstřícného konání. Jestliže tak neučiníme včas, budováním nových kvalit až do kosmické Dospělosti, budeme prohlubovat všechny své rozpory až k totálnímu kolapsu planetárního života. Odpovědnost za včasné nastartování vývoje kvality prostřednictvím absolutních systémů mají všichni lidé, kteří se jakkoliv podílejí na budování současného Společenského vědomí – pochopitelně úměrně zastávané funkci. Zatímco budování nové kvality každého jedince je záležitostí společenskou, očista každého jedince po své smrti je záležitostí soukromou. Jedinec, který dnes jiným činí příkoří, spekuluje a žije na úkor společnosti, tj. v kritické době bere více než společnosti dává, bude mít svou očistu velmi těžkou. Přitom není jiné řešení: zůstat ve Hmotném prostoru po své hmotné smrti znamená stálé útrapy, které jedince opakovaně nutí znovu a znovu odbourávat, i když bolestně, svou Nekvalitu. A tou největší Nekvalitou pro současnost, jež zbytečně prohlubuje rozpory společnosti a způsobuje tak obrovskou bolest nesčetně nevinným, jsou Vaše stereotypy myšlení vrcholící mocenským řízením společnosti - bránící lidem planety přímou účast na řízení společnosti, jež je rozhodujícím prostředkem k nezbytnému budování osobnosti většiny do kosmické Dospělosti. Ano, Vaše stereotypy staví bariéru přirozenému pokračování vývoje civilizace. Je jím vytvoření vývojového skoku budováním kosmicky Dospělých funkčních systémů. Prvním i neodkladným opatřením musí být budování kosmicky Dospělé organizace společnosti pod patronací Presidia civilizace se zpětnou vazbou na všechny obyvatele planety. Vězte, že dnes prožíváme nejzávažnější fázi ve vývoji civilizace, ze všech dob minulých i budoucích, která prověří kvality každého člověka! Netečnost k uceleným absolutním poznáním je zásadním prohřešením, neboť již známost absolutních skutečností by motivovalo většinu k pozitivnímu přehodnocení svých priorit.

Pochopit závažnost naší doby, všem a Včas, přeje

                                                                                                                          Ing. Zdeněk Hanák, Konzultant civilizace  

 V Brně, 26. října 2007                                                                                                http://kosmicke-mysleni.wz.cz